Pro některé lidi je nepředstavitelné existovat bez každodenního použití přípravku proti pocení a zápachu. Málokdo však ví, že způsoby jejich omezení existují již tisíciletí a různily se napříč kulturami.
Údajně se tělesným pak zabývali už naši jeskynní předkové, ale spíše z opačného pohledu než dnes – využívali svůj zápach k odlákání predátorů, který zvířatům říkal, že zapáchající potrava pro ně nebude ta pravá. Tím umožnily lidské civilizaci vyvíjet se dál a přijít až do bodu, kdy svůj tělesný pach kontroluje většina společnosti.
Od vonných lázní k zakázané nahotě
Ohlédneme-li se do minulosti, zjistíme, že nepříjemný lidský zápach překážel již starověkým Egypťanům. Do praxe přetavili takzvané umění vonných lázní a také si pod paží aplikovali různé vonné oleje. Egyptské ženy dokonce používaly vosk s obsahem vonných olejů, který si nakapaly do vlasů a jak se vosk postupně topil, kolem nich se šířila příjemná vůně.
Čtěte také:
Pěstování skalniček: Krásná skalka na zahradě
U starověkých Egypťanů se inspirovali Řekové a údajně už Homér řekl, že správný hostitel nabídne svému hostu koupel s aromatickými oleji. Vonné lázně milovaly i ve starověkém Římě a Římané zálibu ve vůních deklarovali i tím, že si v nich namáčeli oblečení nebo dokonce parfémovali zvířata.
Středověká kultura silně ovlivněna křesťanskou církví na lázních nestavěla, právě naopak. Nahota byla pobuřující a to se týkalo i chvil, kdy se měl člověk mýt. V těch dobách výrazně upadla i spotřeba mýdla v Evropě. Porazit nepříjemný zápach se podařilo převážně pouze výše postaveným lidem, kteří používali kolínské nebo jiné toaletní vody až do 19. století.
Moderní boj se zápachem
Produkt, který můžeme považovat za oficiálně první komerční deodorant, vznikl v roce 1888 v USA. Dostal název Mum ao patnáct let později ho následoval i první komerční antiperspirant – Everdry.
Přestože šlo v tomto směru o pokrok, jejich použití nebylo příliš jednoduché ani pohodlné. Zejména Everdry byl lepkavý, pomalu schnul a štípal. Také pro obsah některých chemických látek rozežíral oblečení. Mum měl zase daleko od dnešních antiperspirantů jak je známe, prakticky totiž šlo o krém, který bylo třeba roztírat prsty pod paží.
Rozmach deodorantů se uskutečnil až ve 20. století. V polovině 50. let se objevil kuličkový deodorant a v 60. letech deodorant v aerosolovém spreji. Až po nich přišel na trh tuhý deodorant, který je dnes považován za nejpopulárnější.
Deodorant versus antiperspirant
Lidé se při výběru mezi deodorantem a antiperspirantem rozhodují podle jejich obsahu a tedy podle toho, který má méně škodlivých látek. Většinou tento duel vyhrává právě deodorant, jelikož antiperspiranty tvoří kromě jiných látek i kontroverzní parabeny a soli hliníku.
„Nejčastěji aktivní složkou antiperspirantů bývají sloučeniny hliníku. Antiperspiranty se typicky aplikují do podpaží, některé se mohou používat i na nohy nebo jiné části těla, jsou-li ve formě spreje. Ty, které obsahují sloučeniny hliníku a parabeny, jsou podezřívány za zvýšené riziko rakoviny. Prokázáno je jejich ukládání v těle, například v ženských prsou,“ uvedl žilinský dermatovenerolog Milan Chupek.
Dlouhodobé používání a působení těchto přípravků se často pojí s alergiemi (například na obsažené vonné látky), záněty a některé studie našly i určitou spojitost s rakovinou prsu. Přímé spojení však žádný výzkum zatím neprokázal a podle slov odborníka se nové typy deodorantů a antiperspirantů vyrábějí bez potenciálně škodlivých látek.
Deodoranty nejsou povinnost
Pocení je pro tělo přirozené a potřebné pro termoregulaci, a proto já namístě otázka, zda je zdravé používat přípravky proti pocení každý den. Milan Chupek tvrdí, že u zdravého člověka tomu tak být nemusí a v některých případech dochází k nadměrnému pocení v důsledku celkového onemocnění.
„Může to být například cukrovka, porucha štítné žlázy, ale i celkový emocionální stres. Projevy zvýšeného pocení se mohou vyskytovat na celém povrchu těla nebo lokalizovaně, například na dlaních a chodidlech. Tedy v některých případech jsou takto postižení jedinci nuceni používat přípravky proti pocení denně tak, aby neměly problémy ve společenském styku,“ míní dermatovenerolog.
Totéž platí i při použití antiperspirantů a deodorantů v zimních, tedy chladnějších měsících. Jak pracovat s jejich aplikací tehdy, když se člověk obvykle až tak moc nepotí?
„Vzhledem k tomu, že některé typy deodorantů mohou způsobovat přecitlivělost na látky v nich obsažené a mohou i ucpávat potní žlázy, je vhodné přizpůsobit jejich používání klimatickým podmínkám, pokud jedinec netrpí onemocněním, které primárně způsobuje zvýšené pocení. Tedy u zdravého člověka není v zimních měsících nutné používat deodoranty,“ uzavírá lékař.
