- Komerční sdělení-spot_img

Outlety, charita i popelnice.

spot_img

Dnešní trh s oblečením navozuje dojem, že nic není starší než móda minulé sezóny a jakmile čerstvě nadiktovaný styl oblékání vtrhne do obchodů, měl by i do vašeho šatníku.

Tento způsob nadprodukce oblečení si však ptá svou daň. O továrnách v asijských zemích, kde lidé za nedostatečnou mzdu a mnohdy i v nebezpečných pracovních podmínkách šijí oblečení pro největší módní řetězce, se přestává mlčet.

Do popředí se dostává také řešení prostřednictvím recyklace oblečení a střídmosti v nakupování nových kousků, aby později nedocházelo k vytváření tisíců tun textilního odpadu. Lidé nosí své staré oblečení do second-handů, na charitu, ti kreativnější ho přetvářejí na nové nositelné kousky.

Čtěte také:

Co se vyplatí vědět o deodorantech

Globální změnu však nelze provést ze dne na den. V této souvislosti je také zajímavé vědět, kde končí ne staré a obnošené oblečení, ale právě to, které se neprodá a zůstává viset na ramínkách v obchodních řetězcích i na konci sezóny.

Značky si chrání image
„Značky mají různé strategie pro management neprodaného oblečení, záleží na trhu, na kterém působí,“ říká Kamila Boudová, česká odbornice na udržitelnou módu, která působí iv rámci mezinárodní kampaně za lepší módní průmysl, Fashion Revolution.

„Luxusní značky prodávají zboží ve slevách výlučně svým zaměstnancům. Zbytek neprodaného zboží pálí, aby ochránili svou image a jejich oblečení se nedostalo na trh pod cenu,“ vysvětluje Boudová praktiky známých značek.

Dostupnější, méně luxusní řetězce v nižším segmentu trhu mají podle ní zase vlastní outlety nebo své zboží prodávají velkoprodejcům. Ti ustřihnou visačky s logem a oblečení znovu pustí na trh.

Kromě oficiálních informací, které prodejci v rámci svého marketingu předstírají veřejnosti, někdy vyplouvají na povrch i nežádoucí praktiky.

Například v roce 2010 vypukl skandál, když se přišlo na to, že společnosti H&M a Wal-Mart znehodnocují a následně vyhazují nové, neprodané oblečení do smetí. Aby se předešlo jejich dalšímu nošení, případně nechtěnému prodeji za levnější peněz, odstřihávali rukavicím prsty či dělali díry do triček.

O rok později se podobný scénář zopakoval iu luxusní značky Victoria’s Secret, když prodavačky před očima zákaznice rozstříhaly vrácené, nenošené tepláky. Údajně šlo o běžný postup, který však měl daleko od udržitelnosti módního průmyslu.

Outlety, výprodeje, charita
Mnohé z mezinárodních společností, které své oděvy prodávají i na slovenském trhu, se v rámci možností snaží chovat eticky. S otázkou, co dělají s neprodaným oblečením, jsme oslovili několik náhodně vybraných módních řetězců. Odpověděla sotva polovina dotázaných, většina z nich však má společné jmenovatele – outlety, výprodeje, charita.

„Neprodané zboží C&A na základě dlouhodobé spolupráce poskytujeme na lokální úrovni charitativním organizacím,“ uvedla Veronika Kovaříková z tiskového oddělení společnosti.

Marketingová manažerka Martina Vančová, která má na Slovensku na starosti značky Reserved, Mohito, House, Croppa a Sinsay tvrdí, že všechny z nich se snaží snížit neprodejné zboží na minimum. Činí tak prostřednictvím výroby a dodávek takového oblečení na jednotlivé trhy, které odráží nejnovější trendy a vkus jednotlivých zemí.

„Pokud se i přes tuto snahu vyskytne oblečení, které se v kamenných prodejnách v rámci sezóny neprodá, přesouváme jej do sítě našich outletů. Případně je použito i pro charitativní účely,“ dodala Vančová.

Do outletů míří také neprodané oblečení značky Desigual. „Tam se prodává ve vyšších slevách, než v běžné síti obchodů,“ informovala marketingová manažerka Veronika Zámečníková.

„Oblečení, které neprodáme v plných cenách, prodáme téměř komplet ve většině případů v jednotlivých vlnách výprodejů. Na trh se zároveň snažíme dodávat oblečení, které kopíruje vkus a potřeby zákazníků. Oblečení, které zůstane, darujeme charitě,“ odpověděla manažerka společnosti Marks & Spencer Helena Vyhnánková.

Udržitelně se snaží podle vlastních slov jednat i značka Lindex. „Procesy máme nastaveny tak, aby objem zboží, které do prodejen přijde, bylo adekvátní objemu zboží, které prodáme.

Neprodané kusy se po sezóně dostávají do slev, a tak se postupně vyprodají. Aktuálně u nás běží pilotní projekt Love Your Fashion, který souvisí s recyklováním módy. Zákazníkům nabízíme, aby své použité oblečení předali v našich prodejnách,“ odpověděla marketingová manažerka společnosti Jana Hrušovská.

Kdo nese zodpovědnost
Čím více se o udržitelnosti módního průmyslu bude mluvit, tím více se pro něj může udělat. Jedná se však o složitý a komplexní proces, jehož součástí jsou výrobní továrny, módní společnosti, spotřebitelé, ale také vlády a neziskové organizace. Jistou část odpovědnosti nese každý z nich.

Přestože jsou nakupující lidé pouze jedním článkem z delšího řetězce, v rukou mají zásadní moc. Mají totiž vliv i na chování řetězců s oblečením a to ať už reaktivním přístupem k jejich neetickému fungování a chování, nebo svým vlastním rozhodováním, zda nový kus oblečení opravdu potřebují.

Za neustálý koloběh výroby nového oblečení a jeho následné vyhazování totiž platíme vysokou cenu. Environmentální i lidskou.

- Reklama -spot_img
spot_img

Redakce doporučuje

Články autora